cz/
Smėlio pilys
série fotografií, Vilnius Academy of Arts, 2019
Název práce vznikl z litevského překladu spojení slov hrad z písku. A to nejen proto, že právě na litevské pláži hrady stavím, ale také hrad vnímám jako symbol, který v mnohém vystihuje tuto zemi.
Stavění hradů z písku může být momentální zábavná činnost. Vytváříme hrady s vědomím, že po naší snaze, budou pomocí vln a větru zničeny. Písečné hrady odkazují svým vzhledem k jisté univerzálnosti a infantilnosti.
Ve svém projektu se dotýkám prchavých prožitků každodenního života. Zajímá mě zejména jejich pomíjivost a intenzita. Rozhodla jsem se na sérii velkoformátových fotografií zaznamenat hrady z písku. Jednotlivé snímky budou pokryty černou termochromní vrstvou. Chtěla bych využít principu barvy reagující na teplo jako určité metafory k nestálosti.
Pro zaznamenání snímků jsem se rozhodla využít černobílé analogové fotografie. Tato volba z toho důvodu, že je pro mne důležitý i proces jejího vzniku. Několikrát tak daný snímek projde rukama jejího autora v jeho fyzické formě.
V závěru pak vyvolané fotografie překryji černou termmochromní barvou. Trvale tak do nich zasáhnu. Už se nebude jednat pouze o fotografie. Vnímám je spíše jako černě pokrytá plátna.
Při každém kroku v procesu tvorby je pro mne důležitý haptický prvek. Ať už jde o postavení hradu, vyvolání fotografií, či jejich následné pokrytí barvou.
Vystavením finálních obrazů se vše propojí s divákem, který by měl proto, aby uviděl výsledný obraz, udělat krok vpřed k černému plátnu. Použít své ruce, aby latentní obraz spatřil.
Pomyslně tak postaví vyobrazený hrad z písku. Po chvíli obraz hradu zase zmizí, jako kdyby ho smetla mořská vlna a rozfoukal vítr. Ocitá se tak v uměle vytvořeném pomíjivém okamžiku, kdy právě stál na pláži onen hrad a on jej stavěl svýma rukama.
Podstatným prvkem není pro mne jen přímý kontakt diváka s dílem, ale důležitý je také krok vpřed, kterým se zapojí do znovu vytvoření hradu. Je pouze na něm, jestli chce dané dílo spatřit nebo mu postačí pohled na pokrytá černá plátna. Obraz tedy nevystupuje hned z plátna nepřekračuje hranice rámu, nepromlouvá k divákovi. Divák musí překročit ty své, aby obraz uviděl.
en/
Smėlio pilys (Sandcastles)
series of photographyí, Vilnius Academy of Arts, 2019
In my work I would like to work with experiences of everyday life. I am interested in their transience and intensity. I decided on a series of photos to photograph sand castles each of the photos will be covered with a black thermochromic layer. I would like to use the principle of heat-reactive colour as certain metaphors for instability.
The construction of castles from the sand is a temporary fun activity. We build castles with the knowledge that our result will disappear in a while by waves and wind. Castles should by their appearance refer to universality and infantility.
I decided to use black and white analogue photography. Because the process of develop is important to me. The author must several times touch and work with photography.
In the end, I will cover the developed photos with black thermochromic paint and permanently hit them. They will no longer be photographs in the true sense of the word. It will be rather black-covered canvases.
For each of these steps, the haptic element is important to me. Whether it is a building castle, developing photography, or covering it with colour.
With expose the final paintings, everything is interconnected with the viewer. The visitor must do step in front of the canvas and touch it. Then he can see latent photographic picture. After a while, the castle's image disappears again as if it were swept away by the sea wave and the wind blew. He finds himself in an artificially created ephemeral moment as if he were just standing on the beach building that castle.
An important element is not just a direct contact of the viewer with the work, but also a step in front of what he has to undergo. It is up to him to see the work or to look at the covered black canvases. So, the picture does not come out of the canvas, it does not cross the frame borders, as we are used to and does not speak to the viewer. The viewer must cross your own to see the picture.
